Jak jsme se poznali

Traduje se, že člověk potká svou spřízněnou duši ve chvíli, kdy to vůbec nečeká. A po poslední zkušenosti bych řekla, že na tom něco pravdy bude. Po dvou vypečených vztazích a několika nikam nevedoucích známostí jsem dospěla do osvobozujícího stádia, kdy jsem aktivně žádného muže pro život nehledala. Chodila jsem spořádaně do práce, svůj volný čas věnovala přátelům a rodině a plně mi to vyhovovalo.

 

Jednou, po náročném pracovním víkendu, mě na krámě, kde jsem pracovala, krátce před zavíračkou překvapil kamarád Filip s lahvinkou bílého vína v ruce. Byla jsem s ním a bráchou domluvená, že zajdeme do naší oblíbené knajpy na Smíchově a trochu popijeme. Večer se vydařil, a to i navzdory zdravotním trablům s břichem, které jsem od rána vehementně zaháněla práškama proti bolesti. Tento koktejl způsobil, že mi víno nezvykle rychle stouplo do hlavy.

 

Po celou dobu u vedlejšího stolu seděl jeden sympaťák. Čím jsem byla rozparáděnější, tím víc jsem mu věnovala svou pozornost. Dle bráchy, i on vypadal, že jsem ho zaujala. Kolem třetí ráno jsem nejistým krokem hospodu opustila a protože jsem měla, přiznávám, dost, nebyla jsem schopná v telefonu vyhledat aplikaci bezpečného odvozu taxi službou. Kde se vzal, tu se vzal, sympaťák od vedlejšího stolu stál vedle mě a lámanou češtinou mi nabízel pomoc. Byla jsem z něj natolik fascinovaná, že jsem si řekla o číslo. To jsem si samozřejmě v podroušeném stavu nebyla schopná do mobilu uložit. Jediné, co jsem tedy znala, bylo jméno člověka, který mi stopl tágo a díky tomu mě zachránil od jízdy noční tramvají.

 

To se stalo v noci z 1. února na 2. února. Od té doby se mi nedařilo neznámého zachránce vyhnat z hlavy. Chtěla jsem mu poděkovat, za to že mi pomohl a hlavně ho poznat. Pravidelně jsem se tedy vracela na místo činu a skutečně, netrvalo to dlouho a my se opět setkali. Chvíli trvalo, než jsme se osmělili udělat další krok. Ten měl na svědomí Radek a to v dubnu, kdy jsme se náhodně potkali na tramvajové zastávce, kde mě pozdravil. Po několika dnech jsem si o kontakt řekla znovu. Začali jsme si psát, následovalo několik náhodných setkání v hospodě, ale i cílených schůzek mimo ni. První rande na 8. máje, fandění českýmu nároďáku, mejdan u jukeboxu, pozvánka do kina. 6. 6. u snídaně, kterou mi u sebe doma připravil, bylo jasný, že to, ačkoli máme oba z nového vztahu celkem strach, zkusíme.

 

Co jsme zač?

Od začátku spolu trávíme poměrně dost času, takže jsme velmi rychle odhodili masky, nastoupili před sebe v plné parádě a díky tomu máme pocit, že se známe mnohem déle. Jsme aktivní a téměř ani minutu se nenudíme. Sem tam lítaj talíře, protože jsme oba paličatý umanutý rohatý znamení, ale jinak jsme parťáci jak se patří. Od prosince spolu oficiálně žijeme a pevně věřím a doufám, že už je to napořád, protože bych těžko hledala někoho lepšího, a že nás čeká hezká společná budoucnost.

 

Nejsme ničím extra výjimeční. Narodila jsem se a celý život žiji v hlavním městě České republiky. Radek pochází z jihopolského městečka Bielsko – Bialá, které leží kousek od českých hranic. Do Prahy přišel před dvěma lety za prací a z předchozího vztahu má malého syna.

 

Volné dny trávíme na cestách. Nejčastěji jezdíme vláčkem na výlety po všech možných místech, navštěvujeme v nich různé turistické atrakce. Máme rádi zvířata a přírodu, hrajeme badminton, baví nás muzika, kultura, jídlo a poznávání nových věcí. Oba jsme narození v čínském znamení Opice, takže si ve většině věcech notujeme a žijeme si, až na občasné bouře, spokojených obyčejným životem.

 

Jelikož od mala ráda píšu a fotím, rozhodli jsme se, že si založíme vlastní blog, kam budeme o těchto akcích veřejně psát. Můžete se těšit především na články z výletů, tipy na zajímavá místa k navštívení, ale i experimenty z kuchyně. Já jsem léta vegetarián, Radek reduktarián, takže se stravujeme převážně bezmasou stravou a baví nás objevovat nové recepty a restaurace. Rádi bychom zařadili i články o soužití dvou národností, i když jsme zatím nenarazili na žádné zásadní rozdíly.

 

Doufáme, že se vám na našem blogu bude líbit a že tu najdete inspiraci na výlety a další akce. Kam se to tu, i v našem životě, bude ubírat ukáže čas, ale tuším, že to bude jen dobrým směrem a užijeme si ještě spousty legrace.