Výletujeme

Pojďte, pane, budeme si hrát! – Kolín

Ještě jsme ani nedojeli z Karlových Varů domů, a už jsme vymýšleli, kam bychom vyrazili druhý víkendový den. A protože jsme tudy už několikrát projížděli a není to tak daleko od Prahy, další volba padla na Kolín!

 

Kolín se nachází na východě Středočeského kraje. Leží na řece Labi a žije v něm kolem 32 tisíc obyvatel. Má rozlohu 35 km² s průměrnou nadmořskou výškou 220 metrů. Je důležitým železničním uzlem. První písemná zmínka o městě pochází z roku 1261. Byl založen pravděpodobně Přemyslem Otakarem II. Oblast byla osídlena už od pravěku, přítomnost Slovanů lze doložit od 6. století našeho letopočtu.

 

Roku 1413 vyhořel a v roce 1421 ho dobyli Pražané s orebskými husity. O šest let později se město dostalo do rukou Jana Čapka ze Sán, který ho vlastnil až do roku 1434. Potom ho ovládl kněz Bedřich ze Strážnice, který zde vybudoval hrad a vysokou obrannou věž. Hrad byl později přestavěn na zámek. Od 19. století sloužil jako pivovar. Bedřich se v roce 1454 spojil s katolickými odpůrci zemského správce Jiřího z Poděbrad, pány z Hradce a Rožmberka. V roce 1458 Bedřicha Jiří z města vykázal. Po jeho smrti měl město v držení jeho syn Viktorin. Ten se postavil proti nově zvolenému králi Vladislavu Jagellonském a pozval do města svého švagra – uherského krále Matyáše. I Viktorínův bratr Hynek se stal Vladislavovým odpůrcem. Matyáš se poté pokusil dvakrát město obsadit, ale v roce 1486 ho vrátil Vladislavovi.

 

V roce 1519 zařadil Ludvík Jagellonský Kolín zpět mezi královská města. To ale nečekaly dobré časy. Nejdříve bylo pokutováno za účast ve stavovské vzpouře, pak v něm řádilo několik požárů a mor. Město také utrpělo velké škody ve třicetileté válce, ve válce o rakouské dědictví a sedmileté válce, ve které byla svedena bitva u Kolína. Po napoleonských válkách zaznamenalo město růst a blahobyt. V roce 1845 byl napojen na důležitou železnici mezi Prahou a Olomoucí. Poté zde vznikaly potravinářské závody, továrna na hnojiva, továrny s chemickým zaměřením… V roce 1932 byla dokončena elektrárna. Pak byly postaveny hotely, kavárny, ústavy, lihovary, cihelny, úřady…

 

Počasí nebylo nic moc, od prvních kroků směrem na Smíchovské nádraží, ze kterého nám jel vlak, vydatně pršelo. Ale my se jen tak nedáme, takže jsme ve společnosti hlučných veselých cizinců vyrazili směr za dalším poznáním. Do Kolína jsme dorazili kolem jedné hodiny odpolední. Vytasili jsme deštník a zamířili kolem obchodního centra Futura do centra. Díky tomu, jak bylo ošklivo, bylo všude prázdno, takže jsme měli na to procházení se klid.

 

Cestou na náměstí jsme minuli kostel Nejsvětější Trojice, což je raně barokní budova, která byla postavena v letech 1666-1671. V roce 1680 zde všichni řeholníci podlehli moru. Po opětovném osazení domu byla provedena v letech 1739-1741 pozdně barokní přestavba. Dnešní podobu získal areál po rekonstrukci z počátku 20. století. Krátkou přestávku jsme udělali právě na Karlově náměstí. To bylo založeno před rokem 1261 králem Přemyslem Otakarem II. Kolem něj stojí radnice a 22 domů, pod kterými zůstalo zachováno středověké jádro z 13. a 14. století. Uprostřed stojí pseudorenesanční kašna z roku 1870 a morový Mariánská sloup z roku 1682.

 

 

Poté, co jsme si udělali pár fotek do alba, šli jsme se protloukat postranními kolínskými uličkami, tak, jak nás nohy vedly. Až nás zavedly ke kostelu svatého Bartoloměje. Ten je významnou gotickou sakrální stavbou, která byla vybudována v druhé polovině třináctého století. Ve čtrnáctém století byl Petrem Parléřem vybudovaný úplně nový chór s věncem kaplí. Na začátku 16. století byla přistavěna zvonice. Kostel se nachází na seznamu národních kulturních památek.

 

 

Tam jsme narazili na Červinkovský dům. Dům číslo 27 patří k nejstarším zachovalým stavbám v Kolíně. Pochází ze 13. století. Má za sebou požár i válečné bombardování. Poslední rekonstrukce zde proběhla v letech 1983-1985 – k domu byl připojen sousední dům číslo 26 a od té doby se v něm nachází muzeum. Vešli jsme dovnitř a tam nás přivítala sympatická paní s milým pánem, zakoupili jsme výhodné vstupenky na všechny expozice v Kolíně, odložili si batoh a prohlídka mohla začít. V suterénu se nachází středověké předměty. Ve zbytku muzea jsme viděli expozici „měšťanský dům“, díky které jsme si mohli představit, jak dřív lidé žili a jaké měli pokoje. Byl tam pokoj pro služebnou, ale i pro bohaté pány, kuchyň, ložnice… K vidění krom nábytku bylo i hodně skleněných a porcelánových dekorací. Další část expozice se jmenuje „Hygiena a péče o tělo v průběhu staletí“, kde uvidíte staré toaletní potřeby a dočtete se zajímavosti o místě, kam i pan král chodí sám.

 

 

V době, kdy jsme tam byli, se v muzeu nacházela ještě výstava socialismu. Paní na nás mrkla, že tam určitě uvidíme věci našich babiček. No, viděli jsme tam i věci, které jsme měli v dětství my. Byly tam různé hračky, oblečení, doplňky, sportovní předměty a krásné fotografie.

 

 

Když jsme si muzeum prošli, ujal se nás pán a zavedl nás vedle na výstavu s názvem „Staří Řekové a jejich sousedé„, kde se nám asi hodinu věnoval. Takhle zapálený a krásný výklad jsme snad nikdy nezažili. Na místě byly různé sochy, staré dobové předměty, mince. Moc se nám to líbilo.

 

Pak jsme se vypravili zpátky na Karlovo náměstí, kde stojí Veigertovský dům (čp 8). Tento měšťanský dům pochází ze 13. století. Dnešní podobu získal v roce 1863 a zrekonstruován v roce 2016. V gotických sklepech se nachází expozice, kde uvidíte historický i stavební vývoj domu. Jsou zde vystaveny různé archeologické nálezy – nádobí, kuličky, ale i kostry zvířat, které byly objeveny v letech 2014-2015. V patře je pak věnovaná výstava Bitvě u Kolína. Můžete zde vidět zbraně, repliku děla, obrazy i velký model samotné bitvy, u kterého je interaktivní dotykový display s údaji ke znázorněným jednotkám. I zde se nám věnoval mladý průvodce s výkladem.

 

Po tolika vzdělávacích a obohacujících přednáškách a dojmech nám celkem vyhládlo. Zapadli jsme tedy do Naivního restaurantu. Naše očekávání bylo skutečně naivní… Z jídeláku jsem si nemohla nic vybrat, samá zvěřina, guláš a další masité krmě. Požádala jsem servírku o radu. Doporučila mi nějaké nudle s tvarohem a nebo zapečený hermelín s bramborákem. Oba jsme si tedy objednali doporučovaný hermelín a napjatě očekávali. Přátelé, to byl hnus. Hermelín ohřátý pravděpodobně jen v mikrovlnce, bramborák, který nepotkal ani česnek, ani majoránku. Celé to bylo takové nahořklé… Pití bylo v pořádku, růžové víno i pivo nemělo chybu, ale najíst se sem už nikdy rozhodně nepůjdu.

 

Po tomto trpkém zážitku jsme si vyšli spravit náladu k pomníků medvědů, kteří se potkali u Kolína. Bylo to od restaurace celkem kus, stále vytrvale pršelo, ale to nás neodradilo. Na místo jsme dorazili současně se stmíváním, ale ještě jsme medvědy celkem dobře viděli.

 

 

 

Hodina pokročila a my se rozhodli vrátit směrem k nádraží. Ještě jsme chtěli zajít někam na skleničku, ale měli jsme smůlu, po cestě jsme narazili akorát na jeden zahulenej pajzl, jinak vše bylo zavřené. Tak jsme zalezli do OC Futura, kde se nachází Billa. Tam jsme si koupili nějakou menší sváču a citrón. Paní pokladní nám pravila, že citrón není zvážený a že se musíme vrátit do oddělení zeleniny a ovoce. Za námi fronta, jak já to nesnáším. Omluvila jsem se a citrón odmítla. Prý si tam mám klidně zaběhnout, že počká. Lidi napruzeně odešli k její kolegyni a já vyběhla k váze. Ovoce… Citrón… cvak… sprint zpátky. Vchodem, takže jsem díky žlutému citrusu začala pípat na celý OC. „Paní, vy jste si ale zvážila meloun!“ Málem jsem se propadla do dlažby. Jaktoooo? Prodavačka tedy vstala a pobaveně se tohoto úkolu ujala sama. Celá rudá jsem s myšlenkou, že meloun přece není ovoce, tak jak jsem ho sakra mohla zmáčknout, opouštěla obchod.

 

Na lavičce autobusového nádraží, kde byl pěknej fičák, jsme do sebe naládovali svačinu a pak, protože nás ten dvoudenní maratón přece jen trochu unavil, odešli na vlak a jeli dom. Závěrem bychom ještě jednou rádi poděkovali lidem, co se starají o ty krásné expozice a muzea. Především panu průvodci, který, ačkoli jsme byli sami, nám poutavě a dlouho o antice vyprávěl.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.