Výletujeme

Překvapení na Konopišti

Tento výlet patřil k těm netradičním. Původně jsem na něj vyrazila s kamarádem Filipem. Radkovi totiž přijel brácha s rodinou, takže jsme si každý naplánovali sólo program. Nojo, jenže člověk míní, zvědavost mění. Když se Radek před rodinou zmínil, že jedu s kámošem na moc hezký zámek nedaleko Prahy, tak je to tak zaujalo, že nasedli do auta a než jsme si Filipem po procházce z Benešova v restauraci pod zámkem dopili svařák, byli u nás.

 

Byla jsem ze spontánního setkání lehce nervózní, protože jsem doposud poznala akorát Radkova syna a pár jeho kamarádů. Obavy byly zbytečné. Seznámení proběhlo teda trochu hekticky ve dveřích Staré myslivny (kde to bylo fajn, svařák dobrý, ale na mě moc zvířecích mrtvol), ale hned jsem tušila, že „švagr“ bude prima chlap a to ve chvíli, kdy se začal vrhat na nějakého místního pejska a strašně hezky ho drbal.

 

Protože se chtěli ohřát, vyrazila jsem pro lístky jen s klukama. Zámek Konopiště nabízí celkem 5 prohlídkových tras. My si koupili trasu č. 1 – salóny jižního křídla, druhá skupina pak trasu loveckou. Než čas prohlídky začal, zašli jsme si do kavárny, která je přímo na nádvoří zámku a zahřáli se dobrým poctivým svařákem. Na kavárně se nám líbily děsně tlustý stěny a celkově v ní byla hezká atmosféra.

 

V zámku jsem už kdysi byla, ale od té návštěvy uplynulo asi 10 let, takže jsem si z prohlídky pamatovala poskrovnu. Zámek založil kolem roku 1294 pravděpodobně pražský biskup Tobiáš z Benešova. Inspiroval se francouzskými pevnostmi. Potom, co Benešovci vymřeli, ujali se Konopiště Šernberci. V 17. – 19. století se v držení zámku vystřídala řada šlechtických rodů – Hodějovští z Hodějova, Albrecht z Valdštejna, Lobkovicové a další. V roce 1887 zámek koupil od Lobkoviců František Ferdinand d´Este, od r. 1896 následník císařského trůnu. Ten dal zámek přestavět a jeho okolí přeměnil v krajinářský park. František Ferdinand se v červnu roku 1914 zúčastnil manévrů rakouské armády v Bosně a dne 28. června 1914 se stal spolu se svou manželkou Žofií v Sarajevu obětí atentátu. Měsíc po atentátu vyhlásil František Josef I. Srbsku válku. V roce 1921 převzal Konopiště československý stát a zpřístupnil ho veřejnosti. Během druhé světové války v něm byl umístěn hlavní štáb jednotek SS. Po osvobození byl zámek opět otevřený pro veřejnost.

 

Prohlídka trvala zhruba hodinu, měli jsme štěstí na skvělýho průvodce, který měl lehce prořízlou pusu a možná i proto mě jeho přednes fakt bavil. Nejdřív jsme prošli chodbou, která je plná trofejí. Ferdinand byl vášnivý lovec. Uvádí se, že ulovil 274 889 zvířat. Na zámku jich můžeme vidět celkem 4055. V lovecké chodbě, kde jsme byli my, jich „jen“ 860, což je oproti celkovému počtu zlomeček. Protože nepatřím zrovna mezi fandy lovu, mnohem víc mě zaujal například německý porcelán z Míšně, který je opravdu pestrý a každý kousek byl originál, stůl vykládaný polodrahokamy nebo zelené pohárky na víno, z kterých Ferdinand skutečně popíjel. Ferdinand byl sběratel, mimo jiné nashromáždil nejvíce sošek svatého Jiří – ty můžete vidět v samostatném muzeu.

 

Jelikož mám raději zvířátka živá, větší radost než z trofejí jsem měla z koťátek na nádvoří, která si tam lebedila za květináčem s mámou kočkou, a pávů, kteří pobíhali v zahradě. Trochu líto mi bylo opuštěného medvěda v medvědáriu, na můj vkus tam měl málo místa a připadal mi celkově smutný.

 

 

Potom jsme se prošli parkem, který patří mezi největší a zároveň nejhezčí u nás, do Benešova. V parku najdeme zámecký rybník, růžovou zahradu, několik naučných stezek a obůrku s lesní zvěří. Na každým kroku potkáte bažanta. Park má celkem 340 hektarů a nechal ho vytvořit sám František d´Este.

 

V Benešově žije kolem 17 tisíc obyvatel. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1219. Jeho první osídlení bylo na místě, které se dnes nazývá Na Karlově. Tam vznikl panský dvorec, kostel a osada. Potom se centrum přesunulo výstavbou městského tržiště na dnešní Masarykovo náměstí. Na Karlově byl založen minoritský klášter. Ten vypálili Husité rok 1420, takže dnes z něj můžeme vidět jen zříceninu.

 

Do centra jsme přišli ve chvíli, kdy se začalo smrákat. Protože jsme měli už hlad, prošli jsme se akorát ke zřícenině kláštera a pak šli hledat podnik, kde ukojíme naše chutě. Vybrali jsme si Krčmu U Kašny. Výběr to byl dobrý, příjemná hospůdka s moc milou obsluhou. Bezmasých jídel bylo k výběru hned několik, já si objednala halušky se špenátem. Jídlo i víno bylo luxusní, dokonce měli i chedarové uhlíky, které si dáváme občas u nás v hospůdce. Bohužel, čas pádí, čas letí, a protože nás všechny tři čekalo pracovní pondělí, vydali jsme se směrem k nádraží a vláčkem přijeli kolem osmé do Prahy.

 

Na Konopiště bychom se rádi vrátili, zámek je to opravdu pěkný a je plný zajímavých exponátů, takže bychom si chtěli projít i zbývající 4 trasy a navštívit muzeum svatého Jiří. Snad se nám to co nejdřív povede a vy, pokud jste tam ještě nebyli, určitě návštěvu zvažte.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.